Věrnostní karty se v peněženkách hromadí rychleji, než by se zdálo. Jedna na nákup, druhá na benzín, třetí do lékárny. Jenže sbírat plastové kartičky a skutečně z nich těžit jsou dvě různé věci. Většina lidí má v peněžence pět až deset karet, ale aktivně používá sotva dvě. Zbytek zabírá místo a hlavně vytváří falešný dojem, že člověk šetří, i když ve skutečnosti platí plnou cenu nebo ještě víc, protože se nechá zlákat k nákupům, které by jinak neudělal.

Prvním krokem je přiznat si, že ne všechny věrnostní programy mají smysl. Některé nabízejí slevy jen na vybrané zboží, jiné vyžadují minimální útratu, další mají body s tak nízkou hodnotou, že se sbírají roky, než se promění v použitelnou odměnu. Pokud se chcete zorientovat v tom, které programy se v roce 2026 skutečně vyplatí a které jsou jen marketingovým šumem, podívejte se na přehled nejlepších věrnostních programů v ČR, kde najdete srovnání podle reálné návratnosti, nikoli podle toho, jak barevně karta vypadá. Pomůže vám to rozhodnout, které karty si ponechat a které bez lítosti vyhodit.

Praktický postup je jednoduchý. Vezměte všechny karty z peněženky, položte je na stůl a ke každé si napište, kolik jste za poslední rok u daného obchodníka utratili a kolik jste díky kartě reálně ušetřili. Pokud je úspora nižší než pár desítek korun, karta nemá cenu. Stejně tak pokud vás program nutí nakupovat častěji, než potřebujete. Věrnostní karta má být nástroj, ne past. Některé programy lze navíc sloučit do jedné aplikace v telefonu, takže přestanete nosit plast, ale výhody vám zůstanou.

Posledním krokem je nastavit si pravidla. Určete si, kolik peněz měsíčně utratíte v obchodech, kde máte věrnostní kartu, a porovnejte to s tím, co byste utratili bez ní. Často zjistíte, že výhodnější je nakupovat v akcích nebo u konkurence, i když tam žádná karta není. Peněženka pak zůstane lehčí, hlava přehlednější a peníze zůstanou tam, kde mají – u vás, ne u obchodníka.