Pocit, že se domácnost vymkla kontrole, přichází obvykle ve chvíli, kdy se sejde víc věcí najednou. Nádobí se kupí v dřezu, na stole leží hromada papírů, v předsíni stojí tašky, které se nikdy nevybalily, a na podlaze je něco, co tam nemá co dělat. V tu chvíli je přirozené nevědět, kde začít, a tak se raději nedělá nic. Jenže právě nečinnost pocit chaosu zvětšuje. Řešení není v tom udělat všechno naráz, ale v tom udělat první malý krok. A ten první krok je vždycky stejný: přestat se rozhlížet po celém bytě a soustředit se na jediné místo.

Začněte tam, kde trávíte nejvíc času, nebo tam, kde vás nepořádek obtěžuje nejvíc. Nejčastěji je to kuchyně nebo obývací pokoj. Vezměte si jeden koš nebo krabici a projděte jen jednu plochu — třeba kuchyňskou linku. Všechno, co na ni nepatří, dejte do krabice. Nemusíte rozhodovat, kam věci patří, ani je třídit do kategorií. Stačí je odstranit z povrchu. Teprve až je plocha prázdná, můžete ji otřít a vrátit na ni jen to, co tam skutečně používáte každý den. Tento postup se opakuje na dalším místě a najednou zjistíte, že jste zvládli celou místnost, aniž byste se cítili zahlceni.

Mnoho lidí selhává v tom, že chtějí mít hotovo během jednoho odpoledne. Reálnější je rozdělit si práci na krátké bloky. Dvacet minut úklidu, pět minut pauza, a pak znovu. Během pauzy se nevrhejte na telefon, ale protáhněte se nebo se napijte. Pokud jde o věci, které dlouhodobě leží na stejném místě a nikdy je nepoužíváte, je to signál, že patří pryč. Nemusíte je hned vyhazovat, ale odložte je do krabice a tu dejte na tři měsíce do sklepa. Když si na nic nevzpomenete, krabici věnujte nebo vyhoďte. Tím se domácnost přirozeně odlehčuje, aniž byste museli dělat dramatická rozhodnutí. Pomůže vám také praktický návod, úklid domácnosti krok za krokem, kde najdete konkrétní postup pro jednotlivé místnosti.

Po úklidu je důležité nastavit pravidla, která udrží výsledek. Nemusí jich být mnoho. Stačí dvě nebo tři, například: nic nenechávám na kuchyňské lince přes noc, každý večer strávím pět minut v obývacím pokoji a vrátím věci na místo, a jednou týdně projdu poštu a vyhodím obálky. Tato pravidla nejsou o dokonalosti, ale o tom, že se nepořádek nepřeklopí do dalšího dne. Pokud máte rodinu, rozdělte úkoly podle toho, kdo kde tráví čas. Není nutné, aby každý dělal všechno. Důležité je, aby se na úklidu podílel každý alespoň malou částí. A pokud přesto přijde den, kdy je toho příliš, vraťte se k prvnímu kroku: jedna plocha, jedna krabice, dvacet minut.